Hledím na dno další prázdný sklenky,
tupě zírám na dno a hledám.
Hledám tajemství života.
Marně!
Vydrž, vydrž Bratře,
ozývá se z temnoty kdesi v hloubi.
Vůle má však pálí v dlaních.
Polibky tvé kůží mou pronikly,
zaryly se hluboko do duše.
A všechny ty sliby věštící.
A všechny ty chyby mlčící.
Vypluly na povrch a ranily.
Už není kam plout, jako trosečník,
trosečník starý stojím a sním: o dálkách,
o nových obzorech a štěstí,
o věcech dřívějších, o časech minulých.
Vydrž, vydrž Bratře,
ozývá se z temnoty kdesi v hloubi.
Vůle má však pálí v dlaních.
Kde jsou polibky, které tak hřály,
kde jsou ty časy, kdy jsme se smáli.
Noci jsou chladné, zimní dny šeravé,
vůle má, co boty tuláků děravé
čeká na hlasy spasení,
na dlouhý polibek, na cestu poslední.
Vždyť jsi se smála, plakala radostí,
slzy štěstí říkávala si.
Já tě však ztratil,
ztratil jako chlapec ztrácí dětství,
náhle, úderem dvanácté.
Vydrž, vydrž Bratře,
ozývá se z temnoty kdesi v hloubi.
Vůle má však pálí v dlaních.
Tenkrát, ten čas už je pryč,
stačil jediný pohled tvůj
a já věděl, věděl, proč tu jsem.
Mé sliby byly upřímné,
upřímné co tisíce polibků
matek a dcer, synů a otců.
Srdce mé však vychladlo,
osamělo, zkamenělo a upadlo.
Temnota teď přítelkyní je,
utěšitelkou mou jedinou,
jen ona rty mé líbat smí,
hladit, objímat a hřát.
Vydrž, vydrž Bratře,
ozývá se z temnoty kdesi v hloubi.
Vůle má však pálí v dlaních.
Básně veselé psát už nemohu,
bez jediného pohledu,
s tváří jako Aténa kamennou
postavila sis mě na okraj,
okraj propasti nekonečné.
A já?
Jen čekám, čekám až skála pukne,
jako ledy zjara rozpoltí se.
Teprv tehdy budu volný,
na křídlech andělů poletím,
poletím za novými zítřky.
Vydrž, vydrž Bratře,
ozývá se z temnoty kdesi v hloubi.
Vůle má však pálí v dlaních.
Hodnocení:2.71 (celkem: 19, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Pravda | Smrt | Křovánek | Tady to máš | Černá hodina