Za zavřenýma očima můžeš snít,
jen přestaň se snažit vše pochopit,
nechej svůj dech zpomalit,
dej svému srdci šanci nalézt klid.
Se sluncem co hřejivé paprsky má,
a tebe objímá, když na obzoru vstává,
v růžové mlze ranních par
se nadechni dlouze vždyť i to je dar.
Zlehounka pouze zkus víčka odlepit,
nebraň se touze třpyt rosy zachytit.
Projít se po hladině, dotknout se slunce,
dát život snové krajině a mít dobré srdce.
Všechno můžeš si přát, když jsi rád,
že někoho na světě umíš rozesmát,
nechceš brát, chceč radost rozdávat,
vystup ze stínu, přestaň se schovávat.
Každý z nás zažívá i chvíle temné,
avšak sny ani vzpomínky ti nikdo nevezme,
tak nech v sobě proudit to hřejivé teplo,
netušíš pro koho jsi v temnotě světlo.
Jsi paprskem stříbrným, když slunce zapadne,
řekneš mi ano, když odevšad slyším ne,
nenech se lapit do světa stínů
a nedávej si všechen bol za vinu.
Tobě prominu, chyby děláme každý,
buď mi přítelem odteď až navždy.
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Miluji | Pavučina | Klid | Historka z křesla | V zapomnění