nikdy mi neříkej že mám krásný voči
už vůbec že mám boky
ani nohu nebo tak
já chci mít uříznutý ucho
i na svědomí v podpatkách
abys věděl
mám takovou síťovku
s krokodýlem
s hysterickým nářkem u zdi v intervalech
s Karlem čtvrtým
pech s Ludolfovým číslem a oloupanou cibulí
a vim že nejsem dost placatá
jako rovnítko nebo klín
ne dost jako svatá půda
a osvícená jenom z monitoru
že znovu
ta co hraje se natahuje
jako jojo nebo žvejkačka
ne nejsem dost placatá
jako ty ženský z pláten z galerky
a když se narovnám a vypnu z pih
vypnu
a do popředí vystrkuju jenom blbě dírkovaný slova
páč mám tu síťovku
Eva blbá
kolem rohů ortodoxních hlav
a než dostaví ten chrám
vždycky tě s ní praštim když budeš vysílat o hradbách
bo že mám voči nohy nebo tak
já chci mít uříznutý ucho
fakt
i na svědomí v podpatkách
Hodnocení:5 (celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 65x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Autorku jsem neznal. Ale jsem rád, že jste jí "vykopali".
Mě to připadlo celkem srozumitelný už od začátku, myslím to, "co tím chtěl básník říci".
A je to možná i trochu o mužích...
Jo, bude stát za to juknout na další Tvoje počiny.
Je fakt, že fyzické komplimenty ve mně vždy vzbuzovaly nedůvěru.
Tenhle text byl vytvořen kdysi, na základě několika rozhovorů s muži o tom, že jsem onehdy prohlásila, že ač žena, tak pouze amatérsky. Je vybudovaný na tom, že nejdřív člověk, potom básník, až potom žena. Tudíž básnířka nebo umělkyně až na konec, neboť přípojky ová apod. mě v životě dost ruší. Nejvíc však proto, že mne na to stále někdo (muži) upozorňuje.
První automobil | K rukopisu psaní | Tu zprahnu | Odmysli slovu | Housličky a svízel