Zrovna v lednu
dvě rozchechtané kaluže
samým smutkem nezamrzly
ale šplouchaly ostošest
samou radostí
že našly
někoho s nohama vzhůru
a s nebem
probodaným deštníky kolemjdoucích
podpatky dámiček
které je křížem krážem
ušlapané
Náhodou v lednu
mám zablácené vlasy
šlapu po mléčné dráze
kuckám vodu
už rudnu ve tvářích
v srdci mi prší
nahoru dolů
Utopená se rozkrojím
na dvě části
vepluju do kaluží
do světa na nebi
křížem krážem
podhoubím hvězd
A někdy v únoru
vyplavu v Ohňové zemi
sestoupím na souš
a budu tichounce našlapovat
po měkké kůře
ráno co ráno
polívku uvařím na sopkách
a pod chlebem
budu topit tepnami
místo uhlíků tepnami utopených
Hodnocení:4.5 (celkem: 9, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nic si z nich nedělej (oni tomu nerozumí - jsem chtěl přidat). Jsi závabná a to je dar. Umíš rozhoupat slova do zábavy, to nejsou říkačky a praní se s textem. Pro mě je to báseň jakých zas tak moc nepotkávám. Ale uznávám, že máš asi problém s čtenářskou klientelou, protože nejsi zrovna taková ta populární. Ale já jsem tvůj fanoušek a doufám... (ale to si doufám zatím jen pro sebe). Mi ty závěrečné tepny příjdou parádní. Tepny utopených. Je a pecka. Takže palec nahoru a díky.
Vidím to stejně jako Aletka. Opakování těch tepen mi tam přijde na obtíž. Jinak to máš dlouhé, pak už se v tom plácáš a rozpitváváš to. Tak to cítím já, vím, že Tobě se to líbí. Báseň je to podařená, ale umíš to daleko lépe, o tom žádná. Některé verše bych vyškrtnul, jsou tam naobtíž, možná na efekt, mně tam zavazí.
Mušle | čekání na klekánici | Jednou... | Osidla | o jablkách