Vší silou
pohladils kosu po hřbetu
a mé sny zmizely
jak sněhoví beránci na letním nebi.
Zavoněl čas prvního sena
Nesnášel jsem ta ranní vstávání,
a zároveň miloval rychlost našich rukou,
ve kterých se čepel svíjela jak had na stromě.
Stébla, podrobená knížata,
padala k našim nohám
a my po nich mlčky šlapali.
Na konci byl odkryt poklad
letních jablek,
která zmizela v našich rukou
jako otavy z létem unavené zahrady.
Nastal čas, uklidit kosu.
Hodnocení:4.67 (celkem: 28, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 55x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Tvé básničky jsou vždycky úžasné... překvapila mě tvá zvolená slova, slova která jsi spojil dohromady...ale jako pokaždé to to čtu jedním jedním dechem, a musím přiznat, že to bylo opět úžasné...mám ráda tvoje básničky...mají úžasnou atmosféru...
Letní báseň o lásce | Dopis do ticha | Sen | Poznání sebe sama | Rozcestí