Omeleta z žiletek
v krku rozemletá
do motouzu z ostnatého drátu
hrdlo stahuje,
pár ran sekerou
úsměv gilotiny
mráz po zádech
z katovy manekýny
v milování trny
jedné hvězdice.
Umřely v zákopech,
skrze ďábelské udice.
Hodnocení:4.36 (celkem: 61, počet hlasujících: 14)
Zobrazeno 158x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ahoj Tome, opět jsem si ji rád přečetl a pocit z ní je naprosto stejný. Mráz mi běhá po zádech ještě teď, fakt. Je bolestivě dokonalá.
Děkuji Ti za skvělý zážitek.
Taky tu nevidím přímo rozchod, ale když zavřu oči a vzpomenu si, vycítím ho tam... Ale přesto... nevím, líbí se mi i z těch jiných úhlů, než které vidím, cítím, když zavřu oči a vzpomenu si na lásku... Ostnatý drát, gilotina, zákopy... trochu jiný pohled, možná o kousek osobnější, pro mě, protože mi cosi připomněl...
Katova manekýna, to je vážně skvělá metafora.Jsi genius!Mne osobně fascinuje to, jak promýšlíš formu.Máš bezesporu jak se tak říká básnické střevo, ale uzdu jsi popustil jen na kousíček.Máš rád kontrolu nad věcí.Zajímalo by mne, jak by to vypadalo kdyby jsi se teprve odvázal.U toho bych teda chtěla být!
Lena - děkuji za to, že v těch básních pořád hledáš něco nového!
Satanriel - myslím, že každý můžeme v rozchodu s člověkem (nemyslím jen vztahovém) vidět něco jiného. Pro někoho to může být taková hrůza, při které běží mráz po zádech jako při pohledu na válečné zákopy, koncentrační tábory, francouzskou revoluci...děkuji za Tvé osobní představy i vyjádření.
Tea - velice si vážím děkuji za hodnocení i napsaná slova. U této básně je asi nejlepším hodnocením, když někdo napíše, že ho při jejím přečtení zamrazilo. Je to hodně silná osobní báseň
Refugee - každý máme svůj způsob, jak psát o vecech kolem nás. Všechny mé verše jsou pravdivé - tedy ze života, přestože mnohdy je zveřejňuji s určitým časovým zpožděním...
básen se mi líbí právě proto že si pod tím každý představí to svoje... je úchvatně napsaná, použitá slova mají každý svůj jedinečný význam a místo v básni!! je moc dobrá, až mě zamrazilo...
podle mě to druhé spíše. Díky bolestem a strastem vidíme jasněji to krásné, když je to naopak, stane se to brzy
rutinou a kýčem, přestane nás to bavit.
Jinak báseň opravdu hodně říkajíc.
Při čtení básně vidím mnoho obrazů. Válečné zákopy, koncentrační tábory, francouzskou revoluci etc., samé veselé věci. To pak opravdu chce člověk mít tu pomyslnou harfu na nebi.
Jeden akord s doušky čaje | Dobrý den, sousede | Intimní doteky | Píseň písní, píseň písni | Svůdné tvary Markéty