Větev lísky klanící se k břehům
břehům minulosti
až k slovům náklonnosti
tě dovedou..
Pod průhledným nebem
jak pod starým kmenem
jsou nostalgie dávnověků
Jsou líbezná nám slova naděje
jak betonové studené panely domovů
snad jen u jejich prahů dřevěných
vzkvétal list šalvěje
Ta soumraka k večeru
spletená v červávky
přišla v čas
však bez pozvánky
na listě papíru.
Jste tu bez pozvánky,
v národě krásek a orlojů
tak táhněte pryč
Se starým člunek s praskliny v podpalubí
a pod hustou mlhou až k zalknutí
odhoďte saka v pláč
a v obzoru prchlavém
vydno jen té lísky klanící se
a její listy šumící
zemřely s láskou.
jak lidé
ta stébla pšenice
Hodnocení:2 (celkem: 2, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Chlapče, "odhoďte saka v pláč" je pro mě moc pěkný obraz! Jinak musím říct, že ta báseň pro mě nedrží pohromadě. Sloka "Ta soumraka..." a "Jste tu bez pozvánky..." jsou pro mě úplně z jiného světa. Řekl bych, že méně je někdy (obvykle) více. Co mě ale hrubě ruší je Tvoje práce s jazykem: k jakému slovu se váže sloveso "dovedou" v první sloce? Buď je to gramaticky správně a váže se k břehům, což mi přijde dosti krkolomné, nebo to gramaticky správně prostě není. "Vydno" s ypsilon v poslední sloce už je docela silná káva. Protože je v básni vícero překlepů, chci si myslet, že jde o přehlédnutí, nikoli neznalost. Tím spíše si dovolím doporučit po sobě díla číst, než je publikuješ. Pár dní odstupu nemusí být na škodu.
mlha | Moc | poslední obraz z almanachu | Vracení | Půlnoční cigareta