Proplouvám

samotu si člověk umí zavinit i sám...


Autor: Paulette , 6.6.2009, Básně

  

Tak jako voda potácí se splínem duší
proplouvám vlastní identitou
ni kotvit nehodlám
a přístav?
daleké město žhnoucí před mýma očima lesklýma
a padám

déšť líže moje rány
a hlava ztrácí se v závoji vlahých závodníků

Kdo dopluje dřív a spatří ten přístav
tak jak jej stvořil pán Bůh
v očích železných
dřív než spálím jej na popel

proplouvám vlastním strachem
tonu? snažím se udržet nad hladinou
doufám
snad jednou
zastaví ta má loď u břehu
ukáže směr a tím se vydám.

Hodnocení: 4
(celkem: 24, počet hlasujících: 6)

Zobrazeno 54x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>