Obecně: verše se mi zdají strašně jednoduché, jakoby autorka hledala podobnost slov na konci a zbytek verše naroubovala. Nesedí mi třeba osobně spojení „Roztaješ na mé ruce a proměníš se v led?“, špatně se mi to představuje. Z vločky voda a z vody led… Nesedí mi to (asi jsem divný, nevím), chtělo to nějak lépe obalit. Další věc jenž mi nejde přes jazyk je nádech básně. Celé je to laděné jako prosebná báseň o opětovnou hubičku, autorka se staví do pozice smutné lásky, prosí milého ať je vše jako dřív (předpokládám). Na konci básně se ale z ní stává „tyran“ a z mizivé naděje dělá příkaz „Pak chci to tedy hned!“
Proč? 2 | Zrada | Ptáci | Jak jsem našla Zlatušku. | Vděčně tvá....