Sen zůstane vždy... to je to jediné co si nikdy nesmíme nechat vzít... a rytmus ten je důležitý hlavně v hudbě... v dnešní době psaní volných veršů se na to až tak nehledí
Já trošku bloudím v rytmu, přijde mi přetažené.
Třeba tady:
"a láska přešla prvním mrazíkem" - není jen textově dlouhé, ale ční i při čtení
Co mě zarazilo - víří x netopýří, to je sice fajn, i ta myšlenka s tím, jen...odkazuješ k zimě a těmhle večerům, jenže netopýři zimujou, nelítají, žádná křídla - tudíž mi to i jako metafora přijde nesmyslné. Rým s dobrou myšlenkou, ale špatně vzatou.
Ne ne, samozřejmě, že ano. Ovšem už ze samotné podstaty metafory jako takové si myslím, že nikomu nepřísluší posuzovat její smysluplnost. Právě v bezhraničnosti metafory je to pravé kouzlo. Nebýt lidské fantazie a tím pádem i metafor, mohli by za nás rovnou tvořit počítače. Bez chyb, logicky, bez emocí, bez citu.
Ale samozřejmě že ano. Když budu hodně konkrétní, tak co je taková ropa, díky které jezdí auta? Je to přece takové mléko naší Země či ne? Nečetl jsem zatím mnoho tvých děl, ale myslím si, že bez "nesmyslných" metafor bys také neměl o čem psát. Či ano?
Nemyslím si. Já měl. Metafory musí mít určitou logiku, aby je člověk pochopil, nemůžeš si obrátit zavedený řád a popírat přírodní zákony...ač jsi třeba básník. Nebo můžeme začít psát o tom, jak vlaštovky spřádají sítě a chytají do nich srnky.
Nezlob se na mě, ale v případě téhlé básně si (alespoň já) dokážu představit netopýří křídla, dokonce si představuji netopýra co se jaksi opoměl zazimovat, ale jaksi si neumím představit "kraby které stékají z listí" jež zmiňuješ ve své básni http://www.poeta.cz/basen/dilna-v-delte Je to přeci pouze o individuální představivosti. A i když tvé metafoře nerozumím, rozhodně bych si ji nedovolil nazývat nesmyslnou. Je to prostě tvoje metafora.
Vlaštovky spřádají své sítě
z té nejtenčí nitě... myšlenek
na cestu za teplem.. a navenek
v naprosto klidném letu
přijdou o životní pointu
když skončí ve Francii
na talíři...
Netvrdím, že si to nejde představit. Já to taky vidím. Ale příčí se to rozumu. Přece nemůžeš někomu říkat, že v zimě létají netopýři.
To ale není moje chyba. Je to skutečná věc, skutečný děj a skutečný obraz. Že na to nemáš fantazii, či co, za to já nemohu.
No já zase nemohu za to, že ty máš fantazii pouze pro své metafory což mi přijde poněkud narcistické. Ale budiž, k tvému věku to víceméně patří. A z hlediska rozumu, přece nemůžeš někomu říkat, že krabi stékají z listí. Protože pokud to myslíš, čistě rozumově, vážně, tak se obávám, že by to chtělo toho rozumu pobrat o něco více. Což však věřím, že s věkem se jaksi srovná, snad.
srnky v rozletu
jestli se nepletu
zachytí se snadno do sítí
když nevidí
světla aut
brázdící noční nebe
když vlaštovčí pírko spadne
srnci na paroh
odlétne na opuštěný hloh
co zbylo ze srnčího letu...
Čtu dost. A většinou mi nedělají problém. Někdy se stane, že nepochopím, ale to asi každému. U některých autorů i více, někdy to chce prostě poznávat dýl. Občas prostě nepochopím vůbec. Ale jak myslíš. Narcisy mám rád.
Proč bych nemohl? Víš, jak vypadají delty řek, jak se mění výška hladiny, že některé rostily jsou pod vodou a jak klesá voda, zůstávají na ní živočichové a pak můžou stékat se zbytky vody? Nebo obyčejný déšť?
Víš jak vypadá takový netopýr vyrušený ze svého zimního spánku? Jak zmateně mává křídly, jež fungují jako křídla, leč křídly v pravém smyslu slova nejsou? Až budeš starší, určitě se někdy s takovým netopýrem setkáš i osobně
S potěšením jsem si přečetla diskuzi, kterou vyvolalo mých pár řádek. Co se týče těch netopýrů- vůbec tam není řečeno, že budou v zimě lítat, ale že na podzim jejich křídla cosi přikryjí,( a na podzim se teprve ke spánku chystají.) Co se týče těch křídel - no, jsou to blány, to je fakt, ale když pomocí nich lítají, tak jsou to vlastně křídla. A že lítají, to si pište. Mám je na chalupě. Takže moje metafora je možná blbá, ale nesmyslná rozhodně není. A ten sen, co zůstane, tem je nejdůležitější.
Nepouštěl bych se do nich, kdyby tam nebyla pomlčka. A ta to pro mě spojuje i se zimou.
Jak můžou pak něco přikrýt, když s nima zmateně mává...
Že sen, chápu. Vadí ta pomlčka, která to prostě posouvá jinam, pro mě špatně.
Jo, až vyrostu, píchnu se vřeténkem a zahynu. Něco mále už jsem viděl, neboj.
Tak zcela upřímně a k tomuto tématu naposled. Pokud chceš zkoumat a hnidopišně šťourat do toho co lidé cití a jakým způsobem vyjadřují své pocity, tak pa si myslím, že by bylo vhodnější věnovat se například obsahu čistě technické literatury, či se uplatnit jako korektor jízdních řádů, neboť tam by se naplno uplatnil tvůj smysl pro dokonalou rozumovost slov napsaných.
A nejsou tyhle kritiky právě o vyjádření názoru čtenáře, jednotlivce, ať je jakýkoliv? Mají poskytnou široké spektrum chápání, postřehů a připomínek. Já přišel se svým, za tím si stojím a své si obhájím, protože takhle to tady cítím.
To je zajímavý. Já to cítím jinak. Pomlčku dělám, když se chci odmlčet, oddělit bveyšlenku. Tak vidíš, každej jsme jinej a člověk nesmí soudit jen podle sebe. Budu si muset na tu pom lčku dát pozor a raději dělat třeba tři tečky, nebo tak nějak
Hříčka | Cutty Sark | Babí léto na Klášterce | Podzimní blues | óda na nošení sukní