Pocity jsou, krásna věc, když jim člověk dokáže rozumět.
Často všechny splynou v jeden,
a pak je tu velký problém.
Vůbec nevím jak je zastavit, co jim vlastně říct?
Najednou se objevily, emoce mi způsobily.
Jak mám city ovládat?
Jak je držet na uzdě?
Vždyť to jsou krásné chvíle, pro mě kouzelně roztomilé.
Jak se jim mám odevzdat, když mi bráni můj manželsky stav.
Neumím je vyjádřit ani nijak odhadnout,
jsou silnější, než rozum slyším je z každé strany,
ptám se jich, kam kráčí,
vždyť já nechci ubližovat, ale jak jim to mám vysvětlovat?
Hodnocení:2 (celkem: 8, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 37x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
no....
Najednou se objevily(ty pocity), emoce mi způsobily-to mi připadá divné, jelikož pocity jsou emoce...
jinak obsahově pěkná, vyjádření mě nijak bohužel neoslovilo:_( promin
Nesnesitelné ticho | Samota | Čas vrhnul nám kostky | MEDVÍDKY | Paříž