Právě tady to opravdu bylo jedno z těch děl, a je to cítit, který jsem psal jak mi slova padala před oči. Nějaké úpravy tam byly. Možná to bude znít divně, ale tenkrát jsem měl jistou metodu záměrného afektu. Záměrné sebeoblouznění. Jako bych se tenkrát na moment ztotožnil s postojem k básni (dnes to zdaleka nevidím tak jasně, naopak) :
"Napsat báseň to je jako svléct se donaha, proběhnout co nejrychleji lesem a pak vypovědět co jsem uzřel."
Zní hodně komicky a přirozeně je to jen příměr (jeden z těch slabších)...
Opět Tě zdravím, Egonku. Jo, tak tohle jsi opět Ty a čumím jak půl prd..e z křoví. Co k tomu více dodat, opět jsi mě potěšil. Děkuji Ti a těším se na další z Tvých skvostů.
Ty komplimenty | Profil | Zadávit sebekus | Něha holubí | Tříska