Meandry řeky, písčiny bílé
kraj hluku a ticha
stříbro vod v obzor se ztrácí
U korýtka se tu říká.
Kouzlem se z duše ztrácí
pozemská tíže
k Bohu se člověk vrací
je tady blíže.
-----
Remízek listnatý, malý
u řeky, vidět už zdáli
žádný pták nezpívá
i slunce nepálí.
Předtucha duši tu svírá
Blíže jdi, srdce se zachvěje.
Oblohou rackové křičí
Zle je ! Zle je !
Dech větru v korunách
žalmy tu zapěje.
O Boží pomoci,
není už naděje.
Remízek hrozné už
tajemstvé chrání.
Dunění koleji v dálí
ďábla je varování.
Výkřiky děsu a bolesti
zní ještě nad námi,
ve větvích, listech snad
navždy jsou vepsány.
-----
Vzpomínky znovu se vrací,
v Boha se víra ztrácí.
-----
Obrázek na kmeni
krásného děvčete
v rozpuku nejhezčích let
a křížek dřevěný
sděluje teď:
Zde rukou vrahovou
opustila svět.
Bloudím zde po kraji
bez cíle, sám.
Ke věnci uvadlých růží
kytičku lučního kvítí
pokládám..
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jedná se o popis skutečné vraždy mladáho děvčete feťákem v krajině mého "pozemského ráje". Tam je i obrázek. křížek a kytičky. Chtěl jsem popsat své pocity. Vzhledem k obsahu tam snad nepatří ani jednoduché rýmy, ani hodnocení.
Jdeme do lesa | Loučení | Nad propastí | Podzimní villanella | Z a oponou