Dcery božské věčné záhadné,
když přicházejí k nám, poznáme.
Verše, rýmy snadno se rojí
a krásná díla lehce se objevují.
Inspirací jsou nám po staletí,
musíme psát, tvořit- je to prokletí.
Ve výsledku však je a byla,
radost z toho, že nás navštívila.
Když opře hlavu o mé rámě,
svítá mi, myslím, napadá mě,
spousta věcí, myšlenek a rýmů,
smutek prchá pryč a s ním plno splínů.
Nálada i život zlepší se nám náramně,
na závěr jen: „Která z Múz, políbila mě?“
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 31x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Tak trošku konstruktivněji, snad:
Když jsi nastolil trend čárek, nevím, proč je nemáš v 1. verši:
"Dcery božské věčné záhadné," - Dcery božské, věčné, záhadné,
Máš tu 2x rým (rýmy, rýmů) - to by asi taky nemělo být.
Jak už bylo řečeno, je to takové kostrbaté.
Což je asi způsobeno tím, že je tam naplácáno moc slov:
pořád něco rozvíjíš:
"Dcery božské věčné záhadné,"
"Verše, rýmy snadno se rojí"
"svítá mi, myslím, napadá mě,"
"spousta věcí, myšlenek a rýmů,"
Na tak krátkou báseň je to až moc, dle mého.
Celkově - připomíná mi to moje začátky tady a jestli na sobě budeš pracovat a nevzdáš to, tak tě budu číst určitě rád. Jsem zvědavý na další.
Co se potom týče té otázky... Já tedy Múzy v téhle rovině střídám relativně často. Každá má přeci něco inspirujícího a vyjádřeníhodného. Ale přesto se pořád vracím k jedné, pocitově snad nevyčerpatelné. /a tak vznikají smutné básně / Ale radši si to "zařiď" jinak.
Bankomat | Kamarádství | Bestie | Gympl v zoo | O Múzách