Po okenní tabulce stékala voda.
Déšť, co moje hříchy umývá.
Aspoň pro dnešek…
Nepřišel jsi, zase, však jakápak škoda
Když jsem to já, co klid nemívá!
A vyhřátý pelíšek….
Čekal na Tebe….
Jednou, jedinkrát, chtěla jsem ten hřích!
Jednou, vážně, přísahám!
Však tenkráte to bylo jiné.
Za hříchy do nebe….
Nevěříš?
Chtěla jsem málo, jen slyšet Tvůj smích…
Jenže ti po paty nesahám.
Splín jako had tady se vine.
Nechci už sebe!
Chci Tě, víš?
A hned!!!!
Že nedal jsi mi šanci, ani tenkrát, ani teď…
Chci se aspoň nadechnout, zamávat, ty seď!!!!
Podle tebe, se tam tehdy prý vůbec nic nestalo!
Štve mě, že to říkáš, to se mi snad zdávalo?
Jsi prý kamarád, co nechce už nic více…
A já? Chci jen, prosím, zulíbat tvé líce
Tak naposled…..
....................................
(Jednou však, vím, že u nás zazvoníš.
Dáš mi pusu na tvář, budeš jenom můj.
A ty ostatní ať závidějí, když je to tak baví!
Byla jsem to přece já, kdo se ti tak líbil.
Vím to, že přijdeš, snad se mi i omluvíš!
Že jsi machr chtěl být, a to stůj co stůj…
Že je ti to líto, že jsme oba hraví…
A že jdeš napravit, co jsi tenkrát slíbil…
Já pak chvíli počkám, snad pár týdnů,…rok…
Pak ale, lásko, udělám první krok.
Budu možná chvíli hodná,
Ale ještě za svobodna
Nějak se tě zbavím, a bude to dřina…
Nakonec ale, vždyť byla to psina!
Viď…..)
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 45x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Návštěva | Silvestr | Iluze za obzorem | Here Goes! | Klub duševních rváčů