Dětská ruka
zhasla jeviště
jedné loutce při tom srdce puká
nemá ráda tmu
ani samotu
děti odchází...
loutky jsou neživé
nic jim přece neschází
Cvak.
Už se stmívá
ale
jedna loutka se stále dívá
upřeným pohledem až hora ledu taje
Kašpárkova duše na sobě stín má,
loutka co miluje stejně jako hraje
takže láska?
Jenže lidé toho citu
nejsou vůbec hodni
jsem pro vraždu ze soucitu
Kašpárku bodni
Každý musí v noci spát
a ráno probudit se? Snad.
Kde vzít štěstí, když tu není
Sladký sen ve věčný změní
Má je příliš rád
Kašpárek není vrah
je opuštěn a miluje
a má strach
že jeho láska brzy roztaje
zmizí navždy obrátí se v prach
pak už nic nezbyde
jen on
sám na nitkách
v divadélku a Kašpárkově duši
se stmívá...
to ticho ho tak ničí
nenávidí divadelní půst
a dřevěný hnis mezitím
kape mu tiše z úst
když křičí
Měl jsem je rád měl!
ale mezi těmi co tu leží
v změti mrtvých těl
není nikdo
Bože, nikdo
kdo by mu rozuměl.
Hodnocení:5 (celkem: 20, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 39x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
slušelo by jí nerýmování
námět hezkej a líbí se mi v ní i dost míst, třeba otázka na lásku
a taky vražda ze soucitu a taktéž závěr
ale nezlob se na mě, přijde mi to rozvláčné a ta rozvláčnost rozmělnila obsah.
Díky, Jenny. Nerýmované nemůžu, osobně volný verš moc neuznávám. Snažil jsem se o spád, asi se moc nepovedlo, každopádně ten příběh je velmi stručný, situační. Natahovat či zkracovat z mého pohledu moc nešlo.
Ne, ani tehdy ani teď, nikdy. Vždycky jsem si zakládal na přesném, efektivním vyjadřování, takže jsi mi nasadila brouka do hlavy, jdu se zamýšlet a možná budu i trošku škrtat. Na čemž není vůbec nic špatného, poněvadž škrtání by prospělo většině publikujících amatérských autorů
Kouzlo | Sonet zatoulaných hodin | I ve smrti ve třech | Hřiště. Hledání světa. | Sonet o zpěvu, který vane