Mé chtění
zemřelo pod opatrnou záclonou.
Rukama proudí zástupy
a proti proudu předsevzetí.
Potřebné „tolikrát“ mizí v mlze
a nebe,
nebe, které se schoulilo u kotníků odcházejících,
voní po parfémech prvních lásek.
Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Nemohu říci, že bych zcela chápala každý verš, ale pocit po dočtení mám jasně nostalgický - snad až příliš 
a forma pro mne lepší než jindy...
kvalitní komentář (0)
a forma pro mne lepší než jindy...kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
K podzimu | Proslov, kterýmžto cizí muž v parku uvede v rozpaky neznámou krasavici, aniž by přitom ke zmíněné jakkoli výrazněji prohovořil | Zpráva o dialogu s B. | Vlci | Na útěku