Jedu tmou, vnímám dech,
hudba zní, zpěv na rtech,
rekviem.
Den chcípá cestou domů,
a mě taky, věřím tomu,
to zabije.
Kroků puls požírá zem,
tělo dál se pře s časem,
tak je opijem.
Vana plná bezvědomí,
smývá z kostí maso mý,
kůži stahuje.
Pak proteču odpadem,
kouhout zařve sopránem,
a tělo ožije.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Smiřování s koncem | Usínání | Odchod/příchod | Schránka | Stopař