propiju koření
hned potom kleště, a
kdoví co pak…
snad
v slabinách se mi
(ostruhou po ní)
rozvíří bez výhrad
vůně krev koní
- - -
Tenkrát,
tam v slaměném poli
hlasití v mlčení splavili hlínu
i vítr s ní vstal
pšenici nečistou chlebem jak solí
ohnul až k městu -
tlí opodál
a já...
spal v znaku
(souvrať návětrné)
že dřívím travám stár
že hlas mi málem sípá, trne
a z rozekřiklých plání
jen hlad a chlad
a tónů cár
- - -
je to tak dávno, co slyšel jsem podzim
(do sněhů březí)
tak vyprávět...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
a byl březen, a bylas v něm | Noci beze slov | Poslední řeka | Dnes a denně | kyvadlení