...a řece rezivějí víčka
jak břeh jí znovu zkouší vyprávět
když postojíš, já tiše vyčkám
snad zaslechnem byť jednu z vět
o lidech, dějstvích
jimž včera
(do naha až) rozpadla se řeč
že vydýchala voda apanáž
a v hlavách zlátne senoseč
to řekám zrezivěla víčka
však nám čas ve rzi neulpěl -
když postojím, a ty když vyčkáš
vzepřem se břehům podél těl
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Déšť ve dvou | šmahem zpod peřiny | z parapetů... | mínus čtyřicet... | holomrazem