Zamknul jsem srdce na devět západů
a do tvých rukou od něj klíč ti svěřil.
Co slyšel jsem vyznání, stesků i nápadů
a já hlupák byl šťastný a tolik věřil.
Tvá slůvka jsou milá a sladká, bravo.
Jsi jak čokoládová poleva.
Říkáš pojď, půjdeme v pravo
a nakonec stejně jdeš do leva.
Už nepiš a nevolej mi nikdy víc,
z mých slzí zbyla jen na stole slánka.
Všechno to byla jen slova, jinak nic.
Pro tebe byl jsem jen vrba
a hlasová schránka.
Hodnocení:5 (celkem: 15, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 39x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Láska na věky | Báseň | Potulní herci | Teď už víš.... | Krása člověka