Proklínám pavučinky osudu
co se mi na paty lepí
vím, že jiná už nebudu
i tobě je to jasné
přesto (nebo možná právě proto?)
bloudíme pořád
v kruhu
a hrajeme hry na co kdyby...
Připadá mi, že náš čas
už vypršel
a že nemáme páku
jak ho vrátit zpátky..víš..
ale je celkem smutné
že neustoupíš
ani o krok
asi se bojíš
že podlehneš...
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 10x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
me2d: všechny básničky které tu mám, jsou saložené od ledna.. je to všechno z jednoho období, a z jedné sbírky, kterou teď dodělávám...práce a můj přístup jsou různorodé..pokaždé to pojímám jinak...je to pak zajímavější, a nezakufruju jen v něčem o čem si myslím, že by to mohlo být ono..
Moje nitro | Duše | Óda na zmrzlinu aneb Pokušení | Jako tenkrát | Rozpůlené JÁ...