AHOJ KAMARÁDE, TAK NA ZDRAVÍ !
něha náhrobního kamene
a vůně zetlelého listí
poslední sluneční paprsek
deroucí se lesem křížů
tvojí duši pomalu čistí
je to jiné než sedět v parku
v ruce kornout
ještě teplých škvarků
a koukat na děti
jak si hrají
a jejich mámy
jak se na ně usmívají
sedím na lavičce
slunce využívá pomníky a kříže
jeho světla i stíny
kreslí toho místa scenérii
místo posledního odpočinku
zvláštní to místo
místo vlhký hlíny
kolem nespočet mrtvých těl
řekl každý ten jeden než umřel
opravdu všechno
co taky říci chtěl?
Možná taky, co vůbec říci směl?
V tomhle milým světě
jistě někdo nad tím bděl
některé jejich tváře
se na tebe dívají
z fotografií na náhrobních kamenech
se usmívají
jiným jsi lhostejný
chodím sem,
zůstal jsem sám...
tak si říkám:
"někteří tu leží,
nikdo k nim nechodí"
taky nemám nikoho,
jsem vdovec
tak kdo by už přišel,
až tu jednou ulehnu
snad náhodný chodec
přece jen u mého hrobu se zastaví
a řekne si:
"za mnou už nikdo nepřijde..."
pak vytáhne placatku
dá si loka a krkne jak na lesy
a řekne:
"ahoj kamaráde, tak na zdraví!"
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
den jak Lovosice | Ta nejkrásnější z krásných hvězd | Volební lístek | JEN SI TAK PLAVU | ta jarní