366 (a možná i víc ...) krátkých příběhů, na každý den a jméno jeden. Jakákoli shoda jmen a situací s vámi, nebo s lidmi, které znáte, je čistě náhodná ... :-)
18. 4. 2012, počet děl ve sbírce: 312, Cykly... prostě povídky. Je pravda, že zatím jen jedna. No a co? :-)
12. 1. 2012, počet děl ve sbírce: 2, CyklyŽivot je prostě takový - dává, bere a... celkově si z nás dělá jen srandu. Jsme skutečně jen loutky na nitích, za které tahá a čeká, co uděláme? Možná... je to prostě život... ;-)
28. 7. 2018, OstatníJe tomu několik týdnů, co si svět připomenul smutné výročí svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Opět jsem si přečetl na internetu pár nových okolností, které mi nebyly známy, a opět jsem se zamyslel nad nesmyslností řešení problémů, které mají národy mezi sebou (ale i samy se sebou) válkou a vírou, že zničením maximálního počtu lidí z druhé strany, bude právo stát nevyhnutelně na jejich straně. Hirošima a Nagasaki budou navždycky pomníkem navýsost lidské vlastnosti ničit a zároveň dokazovat pozitivní dopady toho ničení. Já jen doufám, že pomníky tohoto charakteru už nebudeme stavět. Tahle, jistě nestandardní pohádka, je mým malým pomníčkem desetitisícům lidí, kteří měli své sny a plány, které se jim nikdy neměly splnit …
3. 9. 2013, PovídkyMotto: Temný příběh z úsvitu lidstva ... Toto je hodně šílený a nesporně absurdní příběh, který dějově předchází děj Vánoční pohádky zhruba o 6 000 - 100 000 let (to podle toho, jestli jste zástupci klasického biblického stvoření, nebo fandíte panu Darwinovi), přičemž to časové rozpětí může být klidně i daleko větší. Povídka možná pojednává o našich pravěkých předcích z právě se formující prvobytně pospolné společnosti, možná o událostech předcházejících pověstnému vyhnání z ráje, možná v ní jde pouze o žaludy a možná o to, kdo jsme, odkud jdeme a kam. Možná v ní jde o všechno ... a možná o nic. Tolik šílená předmluva k šílenému příběhu ...
3. 2. 2013, PovídkyMotto: Neskutečně drsná pohádka, kterou napsal sám život na základě skutečných příběhů ze starověkých mýtů ...
24. 12. 2012, PovídkyLidi, slyšeli jste někdy tu naprosto skvělou scénku dvojice Šíp - Uhlíř, kde rozebírali dětskou říkanku Ententýky dva špalíky? Pak tedy tušíte do jakého extrému se rozebrání jakéhokoli díla může dostat. Zářný příklad jsem si přečetl v blbůstce o Evženii, kterou jsem na Poetovi publikoval jako předposlední básničku svého zdejšího působení. Víte, na podobné bláboly, které jsem se tam dočetl, fakt nemám čas a ani chuť, byť tohle žertování mě fakt baví, člověk tak poznává, že hranice blbosti jsou opravdu nekonečné ...:-) Řekl bych, že jeden z dvojice autor-komentátor je fakt hodně zralý, přičemž já se vlastní diagnóze nijak nebráním :-). No nic, psal jsem o předposlední blbůstce. Je to tak, na Poetovi končím a nic tím neztratím já a Poeta už vůbec ne."Chytrolínek" je zároveň mou odpovědí na komentář ke zmíněné Evženii. Odpovídat na něj konkrétní osobě nemá cenu, protože ta je uzavřená ve své důležitosti a já nechci rušit její hloubání nad tajemností umění ... Tak se mějte a promiňte mi těch pár silnějších výrazů ... :-(
22. 4. 2012, BásněNepochybně znáte píseň o Evženovi, lovci žen. No, ono to bylo trochu jinak. Lovkyní byla Evžénie, ale textaři se nezdálo moc dobré vytahovat tu starou historii na povrch a tak to trochu upravil. V každém případě Evžénii znal kde kdo a jakmile se rozneslo, že vyrazila do ulic, muži prchali. Nikdo se jí nechtěl dostat do spárů. Kdoví, snad to bylo proto, že se kdysi dávno kamarádila s panem Masarykem, z čehož plyne, že její úctyhodný věk nebudil zrovna úctu. Možná proto ještě nikoho neulovila ...
22. 4. 2012, BásněMožná to znáte a možná ne. Pokud to znáte, tak jistě jen z doslechu, vlastní zkušenost v tomto případě určitě zapřete. Klasický rodinný výlet, kdy manželka nadšeně zírá na pamětihodnosti, o kterých patrně toho moc neví, ale patří k dobrému tónu zajímat se o takové prkotiny. Manžel se ani nepokouší předstírat zájem, jemu je to jedno. Pokud je v dosahu docela malá, útulná hospůdka, kde čepují dobré pivíčko, je spokojený. Koneckonců ty staré krámy nikam neutečou, ale ta pěna ...
21. 4. 2012, BásněKdyž skupina Lucie nazpívala píseň Ona ví, kde se zpívá o tom, že když tančí, je tak krásná, to ještě neznala Marcelu. Naštěstí, protože pak by nevznikla hezká píseň. Marcela je totiž špičková tanečnice a špičkové výkony by se měli předvádět jen před zasvěceným publikem, nejlíp doma a v jejím případě nejlíp sama doma před zrcadlem. Vskutku mi připomíná tu mou hypotetickou pratetu se zažívacími problémy a se špatným načasováním běhu na toaletu.
20. 4. 2012, BásněRostislav nepohrdne žádnou příležitostí pěstního souboje, ať už jde o cokoli. Jemu je to jedno, hlavně když je pořádná pranice. Škoda akorát, že nedokáže sebekriticky uznat, že na to prostě nemá. On totiž každou pranici sice začne nějakým tím úderem, který ale zpravidla vyzní do prázdna, ale tím pro něj celá záležitost končí. Pak všechno probíhá jak v tom hospodském vtipu: „Byl to těžký souboj, všichni měli krvavé ruce ... jen já hubu“.
19. 4. 2012, BásněJak to dopadne, když se osamělá dívka jde koupat ke splavu? Jsou různé možnosti, ovšem příhoda, která se stala jisté slečně Valérii, je přece jen poněkud zvláštní. Ze žalující strany se stala obviněná a postih byl nepochybně těžký, neboť pokud se týče ohrožení mravnosti, jsou strážci zákona neúplatní ... za určitých okolností.
18. 4. 2012, BásněRudolf je další z generace vědců, docentů, akademiků a vůbec všech vědátorů, kteří posunuli lidské vědení kupředu. Alespoň on sám si to myslí. Denně pokračuje ve svém vzdělávání, je čím dál moudřejší a čím dál chytřejší. I tohle si myslí alespoň on sám o sobě. A přišel velký den, kdy se rozhodl vzít útokem velkou instituci, na jejíž půdě se to moudrostí jen hemží - Akademii věd. Tam jim předvedl jeden z nejtěžších kousků, které dovede. Akademici byli ve vytržení a místo, o které žádal, mu dali. Nenadarmo se říká „IQ tykve“ a s tím fakt jen do kotelny ...
17. 4. 2012, BásněIrena se seznámila s chlapíkem, chovatelem exotického ptactva. Irena taky milovala ptáky. Byla jimi přímo posedlá. A tak byla opravdu šťastná, že se s ním seznámila a že se může nechat poučovat co a jak je potřeba kolem opeřenců dělat. Denně čistila klece, doplňovala krmivo a vůbec dělala, co jim a taky jemu, na očích viděla. ... hm, anebo je ten příběh o něčem úplně jiném ... ?
16. 4. 2012, BásněAnastázie byla sličná ruská šlechtična žijící v Petrohradě v první polovině 18. století. Milovala poezii a pivo. Byla to i na petrohradské poměry docela zvláštní kombinace zájmů u dámy z vyšších kruhů, od které se očekávalo, že bude spořádaně tančit na bálech a odevzdaně čekat na nápadníka, se kterým zvětší zástupy ruské šlechty. Jednoho dne si dodala odvahy, vybrakovala rodinné úspory a zašla do hospody, kde obvykle sedával i nejznámější ruský básník a kde čepovali fakt dobré pivo ...
15. 4. 2012, BásněVčera jsem opět v práci viděl, co s člověkem udělá moc. Honza Nedvěd v jedné své písní zpívá, že moc je velký čaroděj. Skutečně, moc udělá s člověkem divy, mnohdy by jeho pocit neomezeného vládce a jeho činy vyplývající z tohoto pocitu dokázaly vyvolat záplavu slz, kdyby se člověk nemusel smát ... A o tom je básnička Loutka, která vznikla z nepochopení činů onoho dobrého člověka ...
14. 4. 2012, Básně