To je jen šepot hradní šatlavy,
která svůj příběh vypráví,
když vstříc horkému dni
své lůno otvírá.

To je jen vítr,
který se prohnal kolem Božích muk,
aby připomněl zážitky
unavených poutníků.

To je jen slunce,
které objalo věž venkovského kostela,
aby položilo stín
na hroby nebožtíků.

To je jen Tvůj hlas,
který velebí krásu jedlového lesa,
když hlava moje klesá
na Tvá ramena.

To je jen odlesk ranní rosy
v očích mých,
protože plakat pro krásný den,
musel by být hřích.