Tyhle noční sedánky
u džbánku bezedného
neztrácejí na lesku
když sedím pod parožím
vedle sádrových hlav zvířecích
když sleduji noční život
podroben tichému dešti
a myšlenky plují
coby koráby na vlnách
já Neptun řídím jejich osud
a když vypiji všechny vody světa
zamávám trojzubcem
pak vše co se událo
zmizí nenávratně
v propadlišti dějin.