Jeden z těch večerů v prázdném bytě
Čas plynoucí jak stále nové fráze
Spoutané v každodenní banalitě
Otevře nakonec dveře noční Praze.

Rozbitá lampa u lavičky v parku
Bezlisté stromy mlčí nocí
U stánku svařák do pohárku
A dál jít cestou do bezmoci.

Rozpadlou zeď zakrývá bez a akát
Ticho až nahání strach
Bývalé kino, nástěnka, přetržený plakát
Snad kdysi dávno hvězdný prach.

Tak jako celý život jdu za tvým hlasem
Za hvězdou, která nevyšla
Na stejné místo jak tehdy přišel jsem
Tys jako tehdy nepřišla.