Já, nepovedený šprýmař a mistr mezi vypravěči hloupých řečí, teď odkládám svou masku, abychom se k sobě mohli chovat jako člověk k člověku nebo ještě lépe jako hlasy, které spolu již splynuly v líbezný tón. Vím, že jsi ráda, když takhle mluvím, protože jsem sám sebou. Poprvé bez brnění z vědomostí a lhostejnosti, řídící se pouze citem.

Znáš mě vůbec takového? Snad, alespoň trochu bys mohla, věnoval jsem ti všechna milá slova mých básní.