Divné! Máš zelené oko, citu neschopných ryb a řeč, jež naprosto vymyká se latině mých slov, a přesto večer co večer vydávám se na svém člunu k břehům tvého království a čekám na signál od hradních stráží. Pár slov, že každému se někdy stýská. Zpěvy u ohňů a zamyšlené pohledy na hladinu, lehce pohupující se ve smutných rytmech osamění. Bezbranný pohled a vůně ženství způsobily mi již nejeden stav šílenství, proto až budu znovu bez sebe, přiveď mě k sobě a nech mě pomalu usínat za tichých a jemných vyznání lásky.