Střechu z problémů
postavil jsem hladce
pod ní vzpěry z nesnází
obrace a hladce.

Zdi ze vzpomínek
tak moc jsou zcestné
pro činy co mám vykonat
sliby ty jsou bezbolestné.

Podlaží vyztužené strachem
s dlažbou nejistoty
stále špinavou
na ní nezouvám si boty.

Komín křivolaký
teď tak studený se zdá
jako mé srdce
bije prázdně - do ticha.

Nechci být stavitelem
ba ani na klíč
opatřím si horu trhaviny
a odstřelím ho pryč.

Zbytky trosek
rozdám nepřátelům snad
zaseji trávník
vysadím si sad.

A snad konečně
budu zahradníkem duše své
co plevelem zarůstá
a stíní duši mé - bolavé.