Téměř vždy se mi chce plakat
při vzpomínce na část dětství,

co změnilo můj život.

No vymazat ji nechci,
nechci se nikým jiným stát,

ale ani myšlenek se pořád bát.

___________________

Téměř vždy mě bolí, že zůstávám
sama, neboť ten, kdo neví,

nějak pochopotelně se odlišnosti bojí.

Pláču a přestávám,
svět není jen o bolesti,

ale také o schůdcích štěstí.