Pocity pod sukní Eiffelovy věže
byly by jak přistát rovnou do rozkoše
čekající ve tvém klíně.
Hlavu líně zaklonit a opěvovat
ladnost toho skvostu symetrie.
Rozvalit se na trávníku
a nevšímat si cizí parodie.

Ovzduší pod sukní Eiffelovy věže
bylo by jak vítr z předalekých planet
hrající si s tvými vlasy.
A té krásy nadpozemské
nabažil se každý pilot
než rozmontoval tvoje šaty,
aby vzlétl o kus cesty dál.

Románky pod sukní Eiffelovy věže
byly by jak láska v předposledním taktu
než se podzim dotkne zimy.
Pocit viny z milostného aktu
cupoval bych na kousíčky
galaktické záře a pak
ochutnal z tvé tváře vše
co připomíná něhu...

...nebýt davu turistů...