Opět jsem se k němu vrátil,
stejně rychle a nečekaně,
jako před lety jsem ho ztratil.
Už jsem se nemusel tvářit opatrně,
pryč byla nedělní odpoledne,
kdy trápil mě žal,
venku hřál jsem se
a s kamarády povykoval.
Dokonce snísti jablko jsem si dopřál.

Večery přicházejí s náhlou zimou,
táta zatopí v kamnech,
až na tvářích se nám linou
červené úsměvy, patřící maminčině blízkosti.
Celý náš malý svět má nádech
slaďoučké nevědomosti.