Na svoji vlastní záchranu,
zkouším slepit svoje sny,
spojit střípky dávno zašlé prachem,
na svých nohou opět pevně stát.


Opít se z chladivého vzduchu,
rozbít si hlavu o mračna těhotná deštěm,
nastavit tvář běsnícímu času,
vysmát se všem co umí jen lhát.


Na loďce bez plachet proti proudu křižovat,
pod hvězdami beze strachu spát,
v uniformě psance po ulici jít,
s měsícem o životě rozmlouvat.


Nechat po vlasech volně stékat déšť,
ruce nechat projít prvním mrazem,
až zrůžoví jako dívčí sen,
To vše pro vlastní záchranu chci udělat.