Skládám si tohle tichý blues,
ve kterým o nic nejde,
smutek i slza přejde,
ale dám do toho srdce kus:

V srdci je ozvěna,
mám tvář bílou jako stěna,
ozvěna mého volání po tobě,
která utichne až na hrobě.

Když je noc stařena,
když moje mysl podobá se vdově,
nejsem vůbec nadšená,
že se mi posmívá celý svět,
že pro mě nekvete ani jeden květ.