Toužím po křídlech širokých
jaké jen Duše mají
plout na nich
bez dechu
v dálavách hvězdných

mávnutí jediné
a roky světelné
mění se v prach
a tisíc sluncí na dosah
paprsky hřejivé
hladit budou
mojí tvář
neustále

Tam,
v galaxiích
světla věčného
na lukách prachu stříbrného
naleznu snad osud
srdce Svého

Asi Tebe,
koho jiného,
Princezno,
ze slunečního vánku
a zpěvu Luny
zrozenou