Toužím tě připoutat ke kříži slasti,
pevně tě přivázat, hanit a ctít!
Jsem zvíře prahnoucí po těle tvém,
Pak výkřik slastný, chci celou tě mít!

Hořím jak pochodeň, co temnotu prozáří,
tvé slastné vzlyky mi rozproudí krev!
Něžně tě laskám, než přistoupím k zvrhlostem,
tvá touha se promění v milostný řev!

Rty krví nalité, líbají sladkou záď,
ňadra tvá hladím, toť dnes úděl tvůj!
Než se tě do syta lascivně nabažím,
Odevzdáš dar slastný, horký, ten svůj!

Teď žádáš mně o milost, urputné volání,
proniká nocí, jak zvířecí stesk!
Hra jest to bezelstná, prudká a horoucí,
dnešek jenž prozáří, spálí jak blesk!

Jak křídla rozpínáš paže své k nebesům,
Silně teď svírám zápěstí tvé!
Vzpouzíš se zbytečně, silou si stržena,
Posloucháš tiše teď příkazy mé!

Tvé lůno hned vařící žhne teď jak slunce žár,
Tvůj výraz na líci, prosících rukou pár
ustrne! Pak tvou hruď dech rychlý co rozezní
jak varhany! Kdo tě suď?! Ty co bdí, či ty co sní?!

Ty ležící v pokoře mužskou hrou zvěčněné,
pokrytectví opar, jímž zraky jsou zkalené!
Nauč se bolest svou přijímat nastokrát,
nebraň se, neváhej celá se mi už vzdát!