Internet, ta obří obchodní síť. Jak fascinující pro obchodníka.

Oblben reklamou, oblben rychlostí kliku, oblben sociálními sítěmi bez sociálního cítění, stává se z člověka věčný zákazník. Bez reálné možnosti vrátit se opět do blaženého stavu člověčího.

Obklopeni vymoženostmi a blahobytem, stává se z člověka věc. Věc zasazená do stroje komerce. Věc bez možnosti žít a prožívat.

Proklikat se k nirváně. Stáhnout si zdravým kypící dítě. Aktualizovat svého dědečka. Projet antivirem svou bezzubou tetičku, která tvrdí, že WWW znamená řecky 666.

Je to jedno, možná i znamená, ale když ta pohovka z obchodního řetězce IKEA je tak obdivuhodná. Tak, bože, tak úchvatná. Radší strávím dvě hodiny prohlížením si nabízeného zboží, než abych se zajíímal. Mám přeci problémů dost, ještě si k tomu, pro boha, přidávat vědomosti. Nejsem blbec, abych měl takové choutky, jako vědět. Já chci prožívat ten svůj interaktivní a vpravdě řečeno atraktivní leták na mrtvolno.

Vím, že si tu pohovku nekoupím. E-E. Já ne, ale můžu se na ni aspoň beztrestně dvě hodiny dívat a prožívat si své minitrauma chudoby. Chudoby z blbosti a neumětelství.