Mám peníze, však chudý jsem,
Jen v perlách mohu se koupat,
všechny raději vyměnil by jsem
za den, kdy mohl bych doufat,

alespoň v prostého štěstí hodinu.
Kdejaký žebrák ho více měl
a za trochu jídla pro rodinu
mi o něm vyprávěl.

O dětství, plném her,
o jinošství, tráveném
toulkami kdesi v dáli,
v rozlehlých lesích a hájích.

O své ženě, jíž přinášel oběti
a převzal na sebe její strasti.
O pocitu slasti,
ze svých zdravých dětí.

Oba jistě máme mnoho,
avšak on odsouzen ke štěstí,
dopřává si toho,
co nezískám penězi.