Chtěl bych začít
mírně, z lehka,
to co řeknu,
věc je křehká.
Nechci tlačit
jen vyznávám city,
že jediná na světě,
jediná pro mně, jsi Ty.

Čekal jsem dlouho
až odvahu najdu,
až s tímto veršem
za Tebou zajdu.
Teď držíš jej v ruce,
já někde stojím,
tluče mé srdce,
a o něj se bojím...

Prosím Tě snažně:
skus se jen otevřít,
popřemýšlet chvíli,
do mně se vžít.
Dlouho už čekám,
příležitost hledám,
v téhle té chvilce
odbýt se nedám.

Tvá nejasná odpověď
co šanci dává,
ten krutý sen
co se mi zdává,
mně nutí k tomu
abych se vzdal,
vyznání lásky
ve zkratce psal.

Přál bych si jen
šanci obdržet,
chvíli já počkám,
nemusím hned.
Omluvu přidávám,
za tyto starosti,
však stačí jen slovo
k velké mé radosti...