Vítr si hraje se strunkami kosatců,
na prahu léta bývá i zima,
závaží oblaků padá nám do dlaní,
někdy je zima, střílí se do laní,
však studánku dávno už smutek nedojímá.

Šeříky pláčou zrezivělé slzy,
všude je mámivě napůl a sladce.
Na prahu léta můj miláček přemýšlí,
květy, co zasadil, ještě mu nevyšly,
možná že rostou po poslední splátce.