Dnes mezi dveřmi jsi mi řekla,
že zítra odcházíš,
slova tak lehce vyslovená,
stojí tu mezi námi jako solný sloup.



Ale já tě stejně vidím,
tak jak jsem tě viděl poprvé,
bez nátěru pro dospělé,
syrovou jako ulovená zvěř.



Chtěl bych ti jenom ještě říct,
to co jsem zatím nestihl,
dotknout se tě tam,
kde jsi moji ruku ještě necítila.



Ale z nádraží už houká,
ranní vlak ten posel špatných zpráv,
jízdenka na něj ti už kouká z očí,
tvoji vůni rozfouká hojivý vánek zapomnění.