Broučku, broučku, kam se plazíš?

Na západ, tam je Paříž.
Město velké, město dávné,
mezi umělci dosti známé.

To jsem tedy zvědavý,
co tebe v Paříži proslaví.

Ještě žádné oslavy,
nejdříve důkladně se připravím.

Na co připravovat by ses chtěl?

Na tu vlnu nepřátel,
protože Voltaire pravdu měl.
A copak řekl chytrého?

Že nejlepší je nepřítelem dobrého
a mé zlomené srdce
již bez problémů ovládá ruce,
aby mohlo sdělit jak naříká,
protože nemá kam utíkat.
Jediné, co ho chrání
je toto srdceryvné psaní
o dani,
jež mu navždy brání,
vídat ji.

Ji? Snad nějaká z dam?

Co vás nemá, takových vídám.

Když po ženě netouží,
pak už nevím, čím se souží.
Povězte, co na srdci vám leží.

Ach, milý příteli, chtěl bych žíti ve lži,
chtěl bych věřit, že ještě žije
básníkova fantazie.