Ta látka je zvláštní,
dává průchod všem vášním.
Cítíš tepny a srdce buší,
příjemně zahřívá tělo i duši
a promění tě na ďábla v lidské kůži.

Za takovou cenu nevzít to, je hřích.
Připomíná mi to dobu dřív
na dalekém západě, nesli raněného z města
a on povídá, že kdyby to nebyla taková čest a
uznání, tak by si to klidně nechal ujít.

Když si to nechávám hlavou projít,
mám podobný pocit,
je totiž vyznamenáním vzbuzovat soucit,
když vím,
že už se do boje nevrátím.

Nemají mě kam dáti,
tak za řeči mě platí.
Ať povím to nebo ono,
nenajdu správné slovo.
Není jich ani deset, natož sta.

Hledám nová řešení. Jsem alchymista.
Látka, kterou vypiješ, abys byla blíže
skutečnosti, už ve větší míře
vyšla z módy. Teď zkoumám místa v těle
a myslím, že mohu říci směle,

že již něco mám,
je to špička jazyku, kterým se tě dotýkám,
když k tobě podnikám
cesty, abych dosáhl neznámého.