Jen děti tlučou po bolesti
a nepřibývá ran,
už nejsou, ale zas se vrátí,
sokolíčci před úsvitem,
v myšlenkách zas projdou bytem,
ptáčci bělozlatí.

Možná není ráj,
byl by pro ně malý...
ráj písniček a veršů z pantomim.
Uťaté ruce od bolesti,
od radosti...
náš prázdný dech a klín.