Fanfára noci
hlasitá i pro hluché
když se procházím
hledím na odlesk kaluží
vlhce se odrážející
zrcadla podsvětí
noc...kráska v závoji
měsícem posvěcená
modro-černo záhadná
s úsměvem ticha a klidu
já její ženich
ona nevěsta
vedeme se za ruce
myši a žáby v řadách družiček
průvod mezi lampami
končí až nad ránem.

Rozloučení...
Jsme staří.
Země se otočila a již není co říci
z úst propadlých
vycházejí jen vzdechy.

Tak budu čekat zas
až přijde noc
a opije mne
pohárem tajemna
a rozpije se do mé duše
jak rozlitý inkoust
z kalamáře.