Žena VERSUS šlapka

Najednou to všechno vidím, není to o tom, jací jsme na venek, jak jsme se chovali, co si o nás kdo řek, nebo pomyslel…
Je to o tom, kdo jsme duší, kdo jsme hluboko uvnitř, je to o našich touhách a přáních, o smyslu naší cesty, o lásce, vášni, přátelství, penězích a sexu.
Byla jsem tak moc ovlivněna jen jedním člověkem, neviděla jsem sebe, svět, jen jeho a svoje bytí po jeho boku.
To se muže stát, stává se to denně. A stane se to znovu, na to se nedá připravit, ani se tomu vyhnout, jen se modlit, aby to podruhé, bylo pro dobro věci, protože v tom je ta jediná věc zlomu.
Po vší té lásce a něžnostech, sexu, dárcích, večeřích a výletech, přijdou na řadu TY další věci, je to další kapitola…
Která rozhodne a dalším trvání všech vztahů, je to SPOLEČNÁ BUDOUCNOST…ten bubák, co se objeví, když to nejmíň chcete.
Zde nastal můj bod zlomu o, kterém jsem bohužel, nechtěla nic vědět.
Jeho varování bylo víc než jasné, jen otevřít ty posedlé, zaslepené oči.
Nedávno jsem slyšela, nějaké přísloví, znělo: „LÁSKA ZNAMENÁ DÁVAT NĚCO, CO DÁVÁME, NĚKOMU, KDO O TO NESTOJÍ“ A přesně to mě potkalo.
Nevím, jestli si dám příště víc času, budu se víc dívat, víc poslouchat, víc se bát, nebo se míň snažit…
To rozhodne síla poblouznění, ale co by to bylo za lásku, vášeň, touhu a pokušení, kdyby nebylo spontánní, ale rozumem kalkulováno.
Jednou jsem si do svého života pustila muže, jejich ruce hlas, dech, doteky a vůni, na to se nedá kapitulovat.
Na to se žena musí těšit, a umět si jejich přítomnost vychutnat.
Proto jsme byly stvořeny, jsme pokušení.
Už nechci chtít jen jednoho, je tu další možnost…chtít je všechny.