Barokní andílci
sedí na oltářích
smutek je ozáří
-z mé duše rozlité.

Ta svíce plápolá
vosk pálí mé prsty
i tak neucuknu
-bolí to hořkosladce.

Někde v povzdálí
tikaji hodiny
do mého vědomí
-naděje na oprátce.

Štěkám po ulicích
toulám se světem
ale dokud štěkám
- vzdoruji, žiji.