Ladí či neladí
ptám se sebe dál.
Měsíc na mne svítí z povzdálí
a já stále naslouchám.
Naslouchám dřevu, co zpívá
píseň tajemnou
o Múze, co se v křovích skrývá,
oči vlahé, do tmy se dívá.
Do noci bezedné
skládají tóny kytar
melodie líbezné.
Však stále se musím ptát
zda i zítra budou zde hrát
či moci tajemné
uchvátí sílu Múzy zděšené
a já už nikdy při měsíčku
neuslyším další písničku
o Múze líbezné
co v dáli se schovává
za keřem, který stín postrádá.