nedorostlý měsíc přes čelo
cípem k očím
a nejsou dost od sebe
že křišťálem hloubí

chci říct
jsou ústa cesta do kůže
plaví po jazyku
ránou nesrostlou v nás

víš
ňadra zas kopce s domy
a ruce
dlaně do hrotu střech

chceš
sten mezi nimi
námi

v zářezech

po stínech jediné květiny
krajinou pupku nejblíž stékám

dál však
provincií vlastní